Tvorba Oskara Hořánka se pohybuje ve faktické rovině sdělení. Autor, který prošel studiem Ateliéru Kresby (škola Jiřího Petrboka) a Grafiky (škola Dalibora Smutného) na pražské AVU, ve své otevřené sérii maleb zpracovává realitu člověka ne-přítomného průmyslové krajině. Tu reprezentují separované tovární objekty, které jsou svědky minulosti, avšak velmi snadno se mohou stát děsivými svědky budoucnosti. Jeho prosvětlené, odosobněné tvary usazené uprostřed šedých, zešeřených obrazů připomínají oživlé bytosti, za nimiž se občas objeví záblesk plamene. Jsou umělými svatyněmi, výrobními budovami i monumentalizovanými technickými články, z nichž zmizela lidská postava, bez níž přežívají. Továrna pracuje stále, aniž by měla zaměstnance. Hořánkovy fantomatické objekty vypadají jako kopie něčeho skutečného a zároveň toto skutečné odmítají.

Oskar Hořánek's work moves on the factual level of communication. The author, who studied at the Drawing Studio (Jiří Petrbok School) and Printmaking Studio (Dalibor Smutný School) at the AVU in Prague, in his open series of paintings processes the reality of a person absent from the industrial landscape. Here they are represented by separated factory objects that are witnesses of the past, but can very easily become terrifying witnesses of the future. His illuminated, depersonalized forms, set amidst gray, faded images, resemble living beings, behind which a flicker of flame occasionally appears. They are artificial sanctuaries, production buildings and monumentalized technical articles, from which the human figure has disappeared, without which they survive. The factory works all the time without having any employees. Hořánek's phantom objects look like a copy of something real and at the same time reject the real.