Zaujetí ženskou identitou se projevuje nejen v obsahové stránce soch Dany Bartoníčkové, ale odráží se také ve volbě měkkého materiálu – vosku. Hlavní význam vosku vidí autorka v jeho hřejivosti, pocitu tepla, který nemizí ani z hotových soch a obrazů. Téma ženskosti těsně propojuje se vztahem k oblečení, které nás po staletí definuje. Látka jako něco velice intimního, s čím je naše kůže každý den ve spojení, zároveň primitivně tkaná látka jako určitý návrat ke kořenům, ochrana, domov, bezpečí. Z vláken textilie sochařka odvodila i princip šrafury a linií, jimiž na sochách vytváří zvláštní kresbu naznačující rysy těla a obličeje. Jejím oblíbeným námětem jsou vlasy, zažitý symbol ženské krásy. Mytí vlasů se také dotýká tématu živlů, obsaženém v tvorbě Bartoníčkové ve formě ohýnků, kamenů či vody. Těsné propojení s přírodními motivy vyústilo v obraz hvězdné oblohy uvnitř samotných postav: ve spojení s vesmírem hledá autorka klid a naplnění nutkavé potřeby být v jednotě. Dana Bartoníčková aktuálně pracuje převážně se syntetickým voskem; včelí vosk je bohužel finančně náročný. Vosk aplikuje štětcem v tenkých vrstvách na sádrový povrch sochy. Do voskové vrstvy pak vyrývá drážky, které vylévá různě barevným voskem a po ztuhnutí čistí dohladka. Čistý vosk má medovou barvu, ale dá se velmi lehce barvit, což je jeho další důležitá vlastnost. Umělecky je vosk pro autorku ideálním materiálem, kvůli svým tepelným vlastnostem se ovšem hodí pouze do interiéru.

Dana Bartoníčková’s preoccupation with female identity is not only reflected in the content of her sculptures but in her choice of soft material – wax. The artist sees the main quality of wax in its calefaction, a feeling of warmth that does not disappear even from the finished sculptures and paintings. She closely links the theme of femininity with her relationship to clothing, which has defined us for centuries. Fabric on the one hand as something intimate, something with which our skin is connected every day, yet on the other primitively woven fabric as a kind of return to roots, protection, home, security. From the fibres of the fabric Bartoníčková also derived the principle of hatching and lines that she uses to create a particular pattern on the sculptures suggesting the features of the body and face. Her favourite subject is hair, a time-honoured symbol of female beauty. The washing of hair also touches on the theme of the elements contained in Bartoníčková’s work in the form of fires, stones and water. The close connection with natural motifs has resulted in the image of the starry sky within the characters themselves, where, in connection with the universe, the artist seeks peace and satisfied her compulsive need to be at one. Bartoníčková is currently working mainly with synthetic wax, since beeswax is unfortunately too expensive. She applies the wax with a brush in thin layers on the plaster surface of the sculpture. She then carves grooves in this wax layer, into which she pours different coloured wax which she cleans and smoothes after it hardens. The natural wax itself is honey-toned, but can be coloured very easily, which is another important characteristic. Artistically wax has become the ideal material for Bartoníčková, though its thermal properties make it suitable only for interiors.